new morčátko

18. května 2007 v 8:22 |  Karolína
Ahojky lidičky tak tu zase po dlouhý době píšu.No,ale zrovna nejšťastnější to nebude,alespoň pro mě ne:-(.V neděli 13.5.2007 mi umřel ferda,alias Ťuik.Byl to můj nejlepší kamarád jakýho jsem měla.On měl totiž na nožičce takovu obrovitánskou bouli.Mno tak jsme se jednoho krásného osudného dne.Jeli jsme s tím k veterináři.Ten ho prohlídl a řekl,že se o něco bouchl a má to sraženinu.Tak mu umrtvil nožičku a operoval mu to.No nepřála bych vám to vidět!.Ferdík byl hodně statečnej.Když to pan doktor dodělal dal mu ještě injekce na povzbuzení aby se z tý narkózy dostal.V autě bylo taky vše v pohodě ještě jsme se tavili u babičky pro seno,aby to měl čistí a místo pilin,aby se mi tam něco nedostalo.Přijeli jsme domů taťka mu vyčistil a já ho tam položila.Když jsem mu to však šla namazat manganistem tak nedýchal.Já se zhrozila,ale rodiče mě přesvědčili,že dýchá.Když ho však táta vzal byl úplně tuhej.Já brečela,protože to fakt vypadalo jak vycpanina.Mno,ale já jsem musela odjed tak jsme ho pohřbili večer.Ještě druhý den jsem brečela.Bylo mi strašně smutno.Tak se mamka rozhodla už mi koupit morčátko teď ta jsme v úterý 15.5. vyrazili do Pardubic do zvěráků.Hned v prvním se mi tam zalíbilo jedno,ale šli jsme se podívat ještě jinam.Ve druhém neměli morčátka vůbec.A ve třetím měli morčátka.Byli moc hezký,ale mě se přece jen líbila ta v tom první tam jsme se tam vrátili.Naštěstí to byla holčička tak jsme jí vzali.A pak jsme si mamkou řekly,že do akvárka,když jsou tak malý tak dvě se tam vejdou.Tak jsme šli do toho třetího,ale měli jsme smůlu všechno to byli kluci.Tak jsme přijeli dmů s krásnou holčičkou,která se jmenuje Elis..........a tady vám dávám její fotku
 

100× mé já

5. dubna 2007 v 15:02 |  Karolína
1. Celé jméno:Karolína
2. Přezdívky: .....
3. Narozeniny:5.11
4. Místo narození: Pardubice
5. Znak zvěrokruhu: štír
6. Pohlaví: žena
7. Třída: 8
8. Škola: zš Býšt
9. Funkce: žák
10. Město: ....
11. Celé nick jméno: ....
12. Barva vlasů:tmavě hnědá+meliri
13. Délka vlasů: nad ramena
14. Barva Očí: hnědo zelené
15. Hlavní rys: normal holka
16. Výška: 170 cm
17. Jizvy: nejoblíbenější je na ruce
18. Brýle: ne
19.Piercing: ne
20. Tetování: ne
21. Pravák nebo levák: pravák
♥MOJE "POPRVE"♥
22. Můj první nejlepší přítel:Markéta
23. První cena: nevím nepomatuju
24. První sport kterému jsem se věnovala:podle toho jestli aktivně nebo pasivně.aktivně basketballu a pasivně jízda na kole...
25. První domácí zvíře:pes
26. První dovolená: někde v ČR
27. První koncert: nevím
28. První láska:nevím
♥OBLIBENE♥
29. Film: komedie
30. TV pořad: chůva k pohledání
31. Barvy:modrá...
32. Rapper: nikdo
33. Skupina: asi nikdo
34. Písnička: here I am,přirození
35. Přítel/kyně: Markéta
36. Sladkost: Delinka
37. Sport: basketball,jízda na kole,plavání,lyžování a hromada jinech,který neprovozuju teda tak často...
38. Restaurace: asi v Sezemicích a Holicích
39. Oblečení: většinou sportovní
40. Obchod: Careffour
41. Předmět ve škole: přírodopis
42. Zvíře: kůň,kosatka a tygr....
43. Knížka: Alice a dooost dobrý .....
44. Časopis: o zvířatech
45. Boty: pantofle,botasky...
♥PRAVE TED♥
46. Pocit: znuděná
47. Potřeba: s někým pokecat
48. Jsem v: mém pokoji
49. Jím: žvýkačku
50. Piju: šťávu
51. Dělám: píšu na Pc
52. Online:jo
53. Poslouchám: všechny možné písničky co tady mám
54. Myslím na: jen na to jedno................................na školu
55. Chci:já toho potřebuju
56. Koukám na: blog
57. Mám na sobě: tepláčky a tričko
♥BUDOUCNOST♥
58. Děti: no jasně
59. Svatba: samozřejmě
60. Místo, kde chci žít: na vesnici
61. Auto: samosebou
♥MŮJ VYSNĚNÝ KLUK♥
62. Barva vlasů: je mi to jedno,ale líběj se mi černovlasý
63. Délka vlasů: krátký
64. Barva očí: taky jedno,ale ráda bych s modrýma
65. Výška: vyšší než já
66. Roztomilý nebo sexy? obojí
67. Líbat nebo dívat? líbat
68. Objímat nebo líbat? objímat
69. Oblečení: to v čem se cítí dobře
70. Hravý nebo vážný? hravý
71. Romantický nebo přirozený? obojí
72. Tlustý nebo hubený? vypracovaný
73. Něžný nebo vášnivý? vášnivý
74. Přelétavý nebo snadno se vázající?tak něco mezi
75. Zábavný nebo nudný? zábavný
76. "Dělač problémů" nebo "Pan Tichý?" obojí,ale spíše prolémy,aby nebyla nuda
♥UZ SEM NĚKDY♥
77. Políbila cizího člověka: jo
78. Pila alkohol: jo
79. Kouřila: jo
80. Utekla z domu: jo
81. Něco si zlomila: ne
82. Chodila s klukem?: jo
83. Zlomila někomu srdce: jo
84. Pohádala se s někým: no jasně,že jo
85. Plakala když někdo umřel: k tomuhle se nerada vracím :-(
86. Plakala ve škole: jo
87. Někoho zabila: no možná tak zabiju sama sebe
88. Zamilovala se: no jasně
♥VĚŘÍM V...♥
89. Boha: ne
90. Zázraky: no někdy teda jo,ale teď moc teda ne
91. Láska na první pohled: asi ne,protože to pak stejně dlouho nevydží
92. Duchové: ne
93. Mimozemšťani:možná něco takovýho existuje
94. Druhé já: jj už se mi to jednou stalo
95. Nebe: nevím mno
96. Peklo: nevím
97. Andělé: nevím
98. Polibek na prvním rande: jasně
99. Horoskopy:vůbec
100. Je tu někdo, koho bych chtěla, ale vím, že ho mít nemůžu?:jj určitě

shetlandský pony

1. dubna 2007 v 19:29 |  plemena koní
Průměrná výška:105cm
Barevné rázy:Černý,ryzý,hnědý,šedý a strakatý
Původ:Skotsko
 


Pottok

1. dubna 2007 v 19:25 |  plemena koní
Potomek původních keltských koníků se chová polodivoce v hornatých částech Baskicka, na pomezí Francie a Španělska. Původně to byl neušlechtilý, ale velmi vytrvalý a všestranně použitelný poník. V posledním století se křížil s araby a velšskými pony typu B, takže vzniklo víc typů. Původní pottok je už vzácný.
Podobá se poněkud lehčímu shetlandovi, je 112 až 132 cm vysoký, má bohatou hřívu a ohon, ale hladkou srst a na nohách jen malý, chudý rous. Zbarvení je černé nebo hnědé, někdy strakaté (piebald). Větším typem je double, měřící 124 až 144 cm, vhodný k jízdě. Původní pottok sloužil hlavně jako jízdní kůň do horských terénů.
Klisna s hříbětem

Landéský pony

1. dubna 2007 v 19:16 |  plemena koní
Landais je původní polodivoký poník žijící v hustě zalesněné oblasti Landes, na jih od Bordeaux podél Stříbrného pobřeží k Biarritzu a k bariéře Pyrenejí. Předpokládá se, že je potomkem tarpana a totéž platí i o větším typu, kterému se obyčejně říká Barthais a který si hledá lepší pastvu na planinách Chalosse.
VLIVY
V 19. stol. byla mezi landéské poníky zavedena arabská krev a znovu v roce 1913, kdy v oblasti žilo asi 2000 koní. Po druhé světové válve byla landéský pony blízký vyhynutí, nebylo tu víc než 150 kusů. A odvrátili nebezpečí příliš úzké příbuzenské plemenitby, nadšení chovatelé křížili hřebce welšeské sekce B, silně ovlivněné arabem.
Vytvořené francouzského klubu chovatelů poníků na počátku 70. let našeho století podpořil chov landéských poníků jako vhodných koní pro děti. Plemeno se stalo základem francouzského jezdeckého ponyho (Poney francaise de selle), který se, jak doufají, stane časem ryvalem svého britského protějšku.
Současný landéský pony je lepší kvality, připomíná araba a držením úhledných uší velšská plemena. Zůstal však otužilí a snado se přizpůsobuje libovolným teplotám. Je nenáročný a skromný, učenlivý a inteligentní.
Barthais, větší typ landéského koně, žijící v oblasti rozvětvených přítoků řeky Adour, nebyl pro chovatele tak lákavý. Díky tomu so uchoval původí typ, zejména hrubší hlavu.

mérenský kůň

1. dubna 2007 v 19:12 |  plemena koní
Tento malý koník pochází z východních Pyrenejí, z povodí řeky Ariége, která stéká od hranic Andorry k Toulouse. Jeho předkové žili patrně na vysokohorských pastvinách už v 1. století př. n. l., kdy se o nich zmínil Julius Caesar. Na stěnách jeskyní existují kresby staré 30 000 let, znázorňující podobné malé koně v zimní srsti, výrazným vousem a stojatou hřívou. Možná že krev těchto divokých příbuzných tarpana dodnes koluje v mérenském koníkovi, i když byl zušlechtěn orientální krví.
Mérenský pony je vysoký 135 až 155 cm, dnešním trendem jsou spíše vyšší koně. Má velkou, dost dlouhou hlavu s rovným profilem a s malými, velmi chlupatými boltci. V zimě mívá na dolní čelisti vous. Hříva a a ohon jsou velmi bohaté, zvlněné, na spěnkách je krátký rous. Široká, dost plochá kopyta mají velmi tvrdou rohovinu. Dlouhý hřbet prozrazuje typického soumara. Lopatka je strmá, kohoutek plochý, zadní nohy mívají sblížená hlezna. Je to však koník svalnatý, velmi silný, otužilý a vytrvalý. Řízený chov existuje teprve od r. 1947. Chová e většinou polodivoce na pastvinách, a proto je velmi skromný, odolný proti chladu i chorobám a mimořádně houževnatý. V horském terénu se pohybuje s neuvěřitelnou jistotou. Po tisíciletí sloužil jakou soumar, protože jiná doprava není na horských stezkách možná. Pro svou vytrvalost a orientační smysl se stal pomocníkem pašeráků. Proto měla přednost černá barva, a ta je také dodnes jedině povolena. Dnes se tento pony uplatňuje v zemědělství, stroje se do hor nehodí. Mají velmio dobrou termoregulaci, takže poměrně lehce snášejí i letní horka v našich oblastech.

hafling

1. dubna 2007 v 19:00 |  plemena koní
Základem tohoto plemene byli původní malí alpští koníci z jižního Tyrolska a z oblasti kolem Meranu a Bolzana. V okolí Hafflingenu v Ötzalských Alpách byl za použití orientálních hřebců, získaných v dobách tureckých válek, a noriků či snad i freibergerů vyšlechtěn malý kůň s mimořádným smyslem pro práci ve vysokém terénu. Původní těžcí alpští koně již vyhynuli.
Moderní haflingové mají v rodokmenu araba jménem El Bedavi. V kohoutku měří 134 až 142 cm, koně znovu křížení s arabem až 145 cm. Formát je obdélníkový, hřbet dlouhý 137 až 150 cm, obvod hrudi měří měří kolem 172 cm a holení 18 cm. Zbarvení je vždy ryzé nebo izabelové, typická je velmi hustá, bohatá zvlněná hříva a ohon plavé nebo stříbrné barvy. Hlava s velkýma očima a malými ušima sice není klasická, ale je velmi úhledná. Nohy jsou zdravé, korektní, záď silná a kopyta vynikají kvalitou. Chody jsou volné, krok dlouhý, v horském terénu velmi jistý. Nejlepší hřebčíny označují svůj odchov výžehem ve tvaru protěže a s písmenem H uprostřed. Předkové haflinga zdědili vlastnosti horských tarpanů a uchovali si je jako předpoklad pro práci v horách. Chov na pastvinách upevňuje zdraví koně, takže mají vynikající srdce, plíce a skvělou kondici. Původně byli všestranní, sloužili jako soumaři, k jízdě i k lehkému tahu. Uplatňovali se v lesnictví i v armádě. Také císař František Josef I. jezdil v pozdějším věku na haflingské klisně. Dodnes je toto plemeno populární v Rakosku, Německu, ve Švýcarsku a v Itálii. Dováží se i do ČR, ale jeho chov zde se soustřeďuje pouze na malých farmách a rančích

konik

1. dubna 2007 v 18:56 |  plemena koní
Původ a historie:
Na východě Polska a v Litvě žili tarpani ve druhé polovině 18. století. Poslední z nich byli majetkem knížete Zamoyského a byli předáni sedlákům z okolí městečka Bilgoraje. Ti je zařazovali do chovu, proto byl celý místní chov domácích koní neobyčejně silně ovlivněn právě tarpany. Sedláci chovali křížence tarpana v primitivních podmínkách, dalo by se říci že polodivoce. Neexistovaly stáje, koně se pohybovali volně po lesích a pastvinách. Znaky tarpanů se v těchto podmínkách upevňovaly a příliš nestíraly ani u budoucích generací.
Takto vznikl poměrně ustálený typ polských "koniků". Měřili v kohoutku 115 - 130 cm a jejich zbarvení bylo šedé nebo plavé. Úhoří pruh a zebrování končetin prozrazovalo jejich původ.
Konici se stali oblíbenými hospodářskými zvířaty pro svou nenáročnost a také středem pozornosti polských a zahraničních odborníků. Mezi světovými válkami se jejich studiem zabýval profesor Zemědělské fakulty univerzity v Krakově Tadeusz Vetulani. Roku 1928 odkoupil od východopolských selských chovů typické tarpanní koniky. Studoval je a srovnával s ostatky tarpanů a dospěl k názoru, že ze všech domácích plemen se mu podobají nejvíce.
Tak začal Vetulani seskupovat další typické tarpanní koniky v oblasti Zamošče, Bilgoraje a Lublina a zahájil jejich odchov v Bialowiežské rezervaci. V pralese žili volně ve 36 hektarovém výběhu za co možná nejmenšího vlivu člověka. Za těchto podmínek mohla úspěšně začít regenerace.
Přišla ale 2. světová válka a Polsko bylo první obětí. V roce 1936 žilo v Bialowieži 26 koniků, ale po válce jich zůstalo pouze 7. Vetulani se vyhýbal přímé příbuzenské plemenitbě a zakoupil dalších 8 koniků od soukromníků. S timto omezeným počtem krakovský profesor pokračoval v práci. V roce 1952 však zemřel a nenašel se nikdo, kdo by se chtěl regenerací tarpanů zabývat. Konici byli přemístěni do Olsztynského vojvodství na rezervaci státního statku Popielno, jehož činost je od roku 1955 řízena polskou Akademií věd.

Popis a charakteristika:

I u těchto koní se v dalších generacích objevují nevhodné vnější znaky. Ve zbarvení se často vyskytují vraníci, řidčeji i světlí plaváci. Hříva zůstává nepřiměřeně dlouhá a proto není stojatá, jako bývala u původních tarpanů. U jednoročků až dvouletků se v létě výjimečně vytvoří krátká stojatá hříva, která se však postupně prodlouží a trvale svěsí. Je pravděpodobné, že by bylo možné tento znak do určité míry potlačit křížením s jinými plemeny, k tomu však poláci nechtějí přistoupit a své koně hodlají chovat i nadále v čisté formě.
Dnešní konik měří v kohoutku kolem 132 cm, hřebci mohou mít skoro 140 cm, a zbarvením bývá většinou myšově šedý nebo plavý s úhořím pruhem a zebrováním na nohách. Hříva a ohon jsou černé. Má sklon k šavlovitému postoji zadních nohou.

Povaha:

Konik má klidnou povahu příjemného temperamentu, ochotně pracuje i při minimálních dávkách potravy a má tvrdou tarpanní konstituci.

Hucul

1. dubna 2007 v 18:51 |  plemena koní
Polský hucul je vzorným příkladem pracovního koně.Býval vždy používán jako pracovní kůň v zemědělských společnostech jižního Polska a v Karpatech.Jako tažné zvíře byl používán pro lehčí zemědělské práce i jako nákladní poník k nošení břemen na horských stezkách.
Historie
Toto plemeno lze používat za potomka tarpana,primitivního koně,který přežíval v Polsku do poměrně nedávné doby.Hucul pochází z Karpat,kde podobní poníci žili po mnohotisíce let.V určité období se možná uplatnil orientální vliv a soudobý poník,který je chován výběrově,nese jemnější znaky.
Vlastnosti
Hucul je silný,tvrdý,citlivý i jemný.
Huculská matka s hříbětem

gotlandský pony

1. dubna 2007 v 18:43
Původ a historie:
Toto starobylé švédské plemeno je východní obdobou fjordlinga. Gotlandský pony se velmi podobá huculovi a konikovi a předpokládá se, že je podobně jako oni téměř čistým potomkem tarpana. Orientální krev byla přikřížena teprve v 19. století, možná i později. Hřebci, kteří toto plemeno ovlivnili, byli Olle, syrský arab křížený s gotlandem, který vnesl do chovu plavé zbarvení, a arab Khedivan, který přenáší barvu bílou. Gotlandští ponyové žili dlouho polodivoce v Gotlandu a v lese Löjsta ve Švédsku. Dnes se chovají po celé Skandinávii a také na ostrově Gotland a jsou chráněni jako přírodní památka.

Popis a charakteristika:

Gotland je silný a robustní koník s hrubou hlavou, poměrně dlouhým, měkčím hřbetem a se strmou zádí s nízko nasazeným ocasem. Krk je krátký. V kohoutku měří 122 - 125 cm. Nohy jsou silné, suché, kopyta velmi tvrdá. Zadní nohy mívají vady, o odolnosti a vytrvalosti tohoto koníka však nelze pochybovat. Co do zbarvení, původně bylo pravděpodobně šedé nebo plavé, dnes je však velmi rozmanité od hnědého, přes tmavohnědé, plavé, vrané, ryzé, bílé a někdy se vyskytuje i barva isabela.

Využití:

Gotlandský pony se kdysi choval hlavně pro zemědělské práce, dnes je však především jezdeckým ponym. Vyniká prý i jako skokový kůň a je úspěšný také v klusáckých soutěžích. Jeho krok a klus jsou rychlé, cval je však těžkopádný a pomalý.


Kam dál