svadba

13. srpna 2006 v 10:47
Příběh nových Prciček se odehrává tři roky po skončení druhého dílu. Oproti minulé části nezůstal kámen na kameni. Pryč je touha zasunout či procesy sexuálního sebeuspokojování. Nové Prcičky jsou jiné než ty předešlé, avšak ve své podstatě (zaujmout nechutnostmi) pořád stejné. Až na Stiflera, kterému se vliv dospívání vyhnul oklikou mílovou, prošli všichni hrdinové, nebo alespoň to torzo, podstatnou změnou. O samotné zápletce ani nemluvím.

Kostru příběhu tentokráte netvoří "pařby v přímořském letovisku", avšak věc pro podobné komedie naprosto nezvyklá. Svatba. Prakticky celý film pojednává o přípravách sňatku mezi Jimem a Michelle, načež okrajovým záležitostem se věnuje jen okrajově (hezky napsáno - pozn. redakce). Nehledě na to, z našeho pohledu nemá přílišnou cenu se v zápletce výrazněji šťourat. Jak už bývá u podobných snímků zvykem, tady jde v prvé řadě o prasárny.

A věřte, laťka určující míru nechutnosti je nasazena třetím dílem skutečně vysoko. Jestliže se někomu dělalo nevolno při pití pivíčka nebo čůránkové lázni, při pozorování Prciček 3 hrozí dotyčnému vyprázdnění žaludku dvojnásob. Všechny rádoby prasárny z minulých dílů působí vedle těch "nových" jako plivnutí do louže. Přestože však tvůrci zacházejí v oblasti žánru komedie skutečně daleko (ani bych se nedivil, kdyby bratři Farrellyovi sekli s filmařinou), všechny fóry jsou strávitelnější než ty z Klubu sráčů. Těžko říct, čím to je - možná jsem zaujatý vůči britské či německé kinematografii (tímto narážím na Holky a Kluky, co to tak strašně chtěj) - ale "hnusárny" v americkém podání mi svým způsobem imponují.

Co se pak týče vtipnosti samotných postav, není pochyb, že Stifler jednoznačně vede (kdo jiný by byl schopen sníst hovno, že ano?). Mírně zklamáni mohou být naopak příznivci Jima, jehož trapasy už nejsou tak rázné jako v předchozích filmech, a zejména uctívači praktik tantrického sexu, neboť Finch částečně ztratil své osobní kouzlo, které jej činilo excelentním ve druhé části. Eugene Levy coby Jimův otec odvádí tradiční standard a samotný Kevin je pak vtipný asi tolik jako tři týdny stará svačina uschovaná na dně školní aktovky, čemuž se samozřejmě, pakliže jste viděli druhý díl, nemůžete vůbec divit (už tam byl Kevin plošší než Halina Pawlovská na obálce Šťastného Džima). Nutno však dodat na obranu jeho hereckého představitele, že to není ani tak chyba jeho, jako spíše zásluha scénáristy Adama Herze.

Ačkoliv Prci, prci, prcičky 3 disponují celou řadou opravdu vtipných scén (za nejpovedenější považuji rozlučkový večírek pro Jima, uspořádaný Stiflerem), nemohl jsem se ubránit pocitu zklamání. Když jsem před dvěma roky zhlédl Prcičky 2, odcházel jsem z kina tak vysmátý, že mě z toho na druhý den bolela "huba" (v případě třetího dílu mě tak maximálně bolel zadek). No nevím, nevím… buďto jsem za ty dvě léta podstatně vyspěl, anebo, což je pravděpodobnější, nebyla má bránice zasažena s takovou razancí, jakou jsem očekával. Fórů a gagů je zde sice dost, ale to nic nemění na tom, že převážná většina z nich je charakteru spíše usměvavého, nežli výbušného. A to je zásadní změna oproti minulým dílům. Změna… řekl bych… "mínus dvacetiprocentní".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama